Vždy jsem chtěla mít hezký vztah. Představovala jsem si pohodovou klidnou domácnost a chtěla jsem ji sdílet s člověkem, který mě bude mít rád tak jako já jeho. V posledním ročníku na vysoké se mi povedlo potkat Patrika. Krásný, chytrý a vtipný muž. Přesně takový, jakého jsem si jako životního partnera představovala. Chodili jsme spolu půl roku a pronajali si dvoupokojový byt v centru města. Bydleli jsme spolu zatím měsíc a dosud byl náš vztah ukázkový. Malovali jsme si společnou budoucnost a těšili se na i výchovu dětí, které jsme oba plánovali. Jedna víkendová sobota ale jakoby otočila náš vztah úplně jiným směrem.
Ručičky hodin ten den dávaly vědět, že je něco málo po desáté hodině dopolední. Ještě jsem spala. Přišla jsem po noční a unavená padla do postele. Myslela jsem, že si dopoledne pospím. Z mého odpočinku mě však vyrušil přítel. Vzbudil mě a se slovy, že mu mám připravit snídani a ať už konečně vstávám, že potřebuje vyprat věci na zítřejší fotbalový trénink. Nestačila jsem zírat. Podobná situace se nikdy předtím nestala a myslím, že tenhle moment všechno odstartoval.
V podobném duchu se nesly další dva roky. Zajdi nakoupit, v ledničce už není žádné pivo či dojdi vyvenčit psa, jsem slyšela denně. Po práci přicházel domů, zasedl k počítači a nechal se obskakovat. Já byla hloupá a v duchu toho, že jsem dobrá přítelkyně, že se o nás dobře starám, jsem mu posluhovala. Dnes si říkám, jak jen jsem mohla být tak naivní. Neviděla jsem, že mě využívá. Myslela jsem si, že dělám dobrou věc, když mu vařím, peru a uklízím. Uvědomění si chyby přišlo pozdě, ale přišlo. Chvíle, která mi sundala růžové brýle z očí, nastala, když na mě od počítače křičel, kde má sakra ten oběd, že už má hlad. Řekla mu, že takhle se mnou tedy mluvit nebude. Obvinil mě, že jsem neschopná a nedokážu se o nic postarat a nic zařídit. Teď bydlím už rok sama a děkuji za to, že nemám v životě takového manipulátora.
Život po boku člověka, který je v příběhu vykreslován, je velmi těžký. Ve velké části případů se jedná právě o ženy, které se nechají snadno využívat a mají sklony k tomu nechat se sebou manipulovat. Uvědomění si vztahového problému přichází z jejich strany mnohdy pozdě. V takřka všech případech je na tom žena psychicky špatně a pouze rozchod její trápení neřeší. Po ukončení vztahu bude nuceno velké procento žen vyhledat i odbornou pomoc.
Rada závěrem? Stačilo by, kdyby si každá žena vážila sama sebe. Na tom, znát svou hodnotu a mít zdravé sebevědomí, není nic špatného. Každý člověk je jedinečný a každý člověk by měl znát svou hodnotu.
