Doma je to nejvíc prima. Doma si totiž můžeme dělat co chceme, a tohle já přesně miluju, protože mě nikdo nebuzeruje, nikdo mi nenadává a můžu si dělat cokoliv chci. Tohle jsou ty nejkrásnější okamžiky toho být doma, protože domov je místo klidu, radosti, ale i někdy hádek. Určitě to znáte, jak se třeba se svým sourozencem neboli se svojí rodinou, prostě pohádáte. I tohle je doma běžné a musíme se ke všemu v životě přizpůsobit. Není nad to, když doma někdo žije sám, protože když žijete sami, tak se s nikým nehádáte, a svým způsobem si tím neuděláte ani radost.
Vždycky je ale lepší opravdu v tom domě někoho mít, protože vždycky se může najít něco, čím jsme prostě víc spokojeni a nejsme tak sami, a to je i velmi důležité. Přiznám se, že mě by vůbec nebavilo, kdybych doma byla sama. Radši se občas pohádám se svojí sestrou nebo se svým bratrem, ale necítím v sobě takovou tu samotu jako někteří lidé, kteří jsou doma naprosto sami. Samota sice je někdy krásná, že si odpočineme naprosto od všech, ale není to na dlouho. Vždycky vyžadujeme my, lidé, lidi kolem sebe, a je to potřeba, a to i doma. Samota nám nepřináší vůbec nic hezkého a opravdu věřte, že to v životě člověka tolik nebaví.
Je potřeba vyhledávat ty svoje blízké, protože tím se v životě rozvíjíme komunikativně a žijeme víc takový společný život. Myslím si, že není na tom vůbec nic špatného, když jsme chvilku s někým a pohádáme se. V životě to prostě k lidem patří, nedělejme z toho vjedu. Život je od toho, abychom prožívali každou chvilku něco jiného a každou chvilku prožívali zajímavé okamžiky, které nám v životě dávají různé zkušenosti, zkoušky, různá poznání, a to je naprosto skvělé. Proto vždycky říkám, domov je tím nejskvělejším místem, abychom si dělali, co chceme, a po čem toužíme. Naše vlastní touhy jsou ty, které nás vedou svým životem.
