Británie byla roku 1780 koloniální velmoc a vládla čtvrtině veškerého zemského povrchu. Na palubách britských královských lodí se plavilo zhruba sedmdesát tisíc námořníků. Tito muži, kteří se plavili a bojovali na plachetnicích Jejího Veličenstva, byli povětšinou spodina společnosti. Hlásili se do služby na moři z nejrůznějších důvodů. Převážně to však byli štvanci, kteří prchali před zákonem, anebo dluhy. Přesto se ale mužstvo často najímalo a odvádělo k námořnictvu i násilím. Odváděni pak byli jacíkoliv muži z chudiny ve věku od osmnácti, do padesáti pěti let. K těmto chudým, násilně odvedeným mužům se potom kapitáni a důstojníci na lodích chovali velice krutě. Na rozdíl od jiných členů posádky je nikdy nepouštěli v přístavech na břeh, aby nemohli dezertovat. Jakýkoliv jejich prohřešek byl pak krutě trestán. Jednalo se o tresty jako bičování devítiocasou kočkou, nebo protažení pod kýlem lodí. Pokud se někdo dopustil jakékoliv neposlušnosti vůči svému důstojníkovi, bylo to považováno za vzpouru a potrestáno oběšením na ráhně.
Život na lodích
Samotná služba a práce na moři byla nesmírně namáhavá.
· Již od svítání se drhla paluba lodi.
· Pracně se leštila lodní děla.
· Stále dokola se cvičilo manévrování s plachtami a také obsluha děl.
Mužstvo spalo na lodích v hamacích, nebo v houpacích sítích. Kvůli úspoře místa v kajutách potom sdíleli jeden hamak dva námořníci. Praktikovalo se to tak, že když jeden muž odpočíval, anebo spal, druhý muž měl službu na palubě.
Nemoci
Kromě živých zvířat, která se na loď před vyplutím nakládala, bylo naloženo jako jídlo při plavbách solené vepřové, nebo hovězí maso a hlavně suchary. Právě nedostatek čerstvého jídla na lodích, kdy muži neměli žádný zdroj vitamínů, propukaly u mužstva na lodích kurděje, Navíc byly na lodích špatné hygienické podmínky, což vedlo k epidemiím chorob, zejména tyfu.
